Příprava České republiky
na vstup do EU

Zatímco v předchozích vlnách rozšíření nebyla ze strany Evropské unie pro kandidátské země stanovena žádná speciální kritéria, která by bylo třeba splnit, kromě obecně platných podmínek stanovených v zakládacích smlouvách, v případě zemí střední a východní Evropy, které požádaly o vstup a jejichž výchozí ekonomická i politická situace se značně odlišovala od předchozích kandidátů na členství, stanovila Evropská unie základní požadavky na zasedání Evropské rady v červnu 1993 v Kodani: "K přistoupení dojde, jakmile bude daná země schopna převzít závazky vyplývající z členství a zároveň bude schopna splňovat hospodářské a politické podmínky." Tyto požadavky jsou označovány jako tzv. Kodaňská kritéria:

  1. Politická:

  2. Hospodářská:

  3. Ostatní závazky:


Jak vyplývá z výše uvedeného přehledu, nejde o detailní seznam hospodářských ukazatelů nebo jednoznačných požadavků na fungování politického systému a institucí. S cílem usnadnit kandidátským zemím proces úspěšného dosažení těchto kritérií, které se pro EU stalo nutnou podmínkou pro zahájení jednání o členství, přijala Evropská rada na svém zasedání v  prosinci 1994 tzv. předvstupní strategii pro země střední a východní Evropy. Tato strategie byla založena na čtyřech základních prvcích, kterými byly:

  1. Evropské dohody;


  2. mnohostranný strukturovaný dialog;


  3. příprava zemí střední a východní Evropy na začlenění do jednotného vnitřního trhu Unie;


  4. pomoc zemím střední a východní Evropy v rámci programu PHARE.



V červnu 1995 schválila Evropská rada na svém zasedání v Cannes tzv. Bílou knihu s názvem "Příprava přidružených zemí střední a východní Evropy na začlenění do vnitřního trhu Unie", jejímž cílem je pomoci s definováním rozhodujících legislativních opatření nutných k začlenění do rámce jednotného vnitřního trhu, objasnění technické a administrativní struktury nezbytné pro jejich zavedení do praxe a určení zaměření technické pomoci v rámci PHARE. Obsahuje podrobný přehled legislativy Společenství nutné k fungování vnitřního trhu, platný ke konci roku 1994.

Na následujícím zasedání Evropské rady (summitu) v prosinci 1995 v Madridu byla Evropská komise požádána, aby na každou kandidátskou zemi vypracovala posudek. Cílem bylo posoudit schopnost každé kandidátské země vyhovět kodaňským kritériím. V posudku se Komise soustředila především na dosažený stupeň slučitelnosti národního právního řádu s tzv. acquis v celé šíři působnosti Evropské unie. Při přípravě posudku požádala Evropská komise o spolupráci kandidátské země formou vyplnění dotazníku potřebného k vypracování tohoto posudku. K vyplnění Českou republikou, která mezitím předala svou žádost o členství spolu s vysvětlujícím memorandem dne 23. ledna 1996 do rukou italského premiéra Lamberta Diniho, jako zástupce země v té době předsedající Radě EU, byl tento dotazník předán vedoucím Delegace Evropské komise Joannesem ter Haarem ministru zahraničí Josefu Zielencovi dne 26. 4. 1996 a obsahoval téměř 3 200 podrobných dotazů na 160 stranách. O tři měsíce později, 26. července 1996, již velvyslanec ČR při ES Josef Kreuter předával vyplněný dotazník zpět do rukou orgánů Společenství. Vyplněný dotazník se stal podkladem pro vypracování posudku Evropské komise na Českou republiku, který byl spolu s posudky na ostatní kandidátské zveřejněn jako součást programového dokumentu Agenda 2000 dne 16. 7. 1997. Posudek, hodnotící připravenost České republiky jako kandidátské země zahájit jednání o členství v Evropské unii, se stal jedním z podkladů pro prosincové zasedání Evropské rady v Lucemburku, která rozhodla začít jednání (negociace) se skupinou šesti zemí (ČR, Polsko, Maďarsko, Estonsko, Slovinsko a Kypr) nejlépe splňujících kodaňská kritéria.

Na základě závěrů Evropské rady z prosince 1997 lze v souvislosti s rozšířením EU hovořit pro nadcházející období o 3 procesech:


V Agendě 2000, jejíž součástí byl i posudek na Českou republiku, zformulovala Evropská komise tzv. zesílenou předvstupní strategii s cílem podpořit přípravu kandidátských zemích na členství v Evropské unii. V souladu se zesílenou předvstupní strategií pak EK připravila dokument nazvaný Přístupové partnerství. Účelem Přístupových partnerství je sjednotit všechny formy podpory EU kandidátským do jednotného rámce, přizpůsobit je "na míru" každé zemi individuálně a stanovit hlavní krátkodobé a střednědobé priority při přijímání acquis unie. Krátkodobé priority pro rok 1998 se lišily podle kandidátských zemí, ale lze uvést některé shodné prvky: např. administrativní reforma, regionální reforma, privatizace, reforma bankovního sektoru, reforma zemědělství, ochrana duševního vlastnictví, volný pohyb zboží, finanční služby, státní pomoc, vnitro a spravedlnost, ochrana životního prostředí, jaderná bezpečnost.

EK připravila dvě verze Přístupového partnerství, a to zkrácenou a plnou:


V případě, kdy kandidátská země nebude vykazovat dostatečné odhodlání k převzetí acquis unie či nebude splňovat tzv. kodaňská kritéria pro členství v EU, bude mít Rada možnost rozhodnout kvalifikovanou většinou na základě návrhu EK o pozastavení předvstupní pomoci.

Pokrok kandidátských zemí při naplňování Přístupových partnerství je mj. hodnocen v tzv. Pravidelné zprávě EK. První Pravidelná zpráva byla předložena Evropské radě ve Vídni v prosinci 1998. Druhá Pravidelná zpráva bude předložena Evropské radě v Helsinkách v prosinci 1999.

ČR na své straně připravila svým způsobem zrcadlový dokument k Přístupovému partnerství - Národní program pro přípravu ČR na členství v EU. Priority, definované v obou dokumentech spolu v zásadě korespondují. ČR však pojala svůj Národní program (dále NP) šířeji a oslovila i některé další prioritní oblasti, kterými se bude na cestě přípravy na členství v EU intenzivně zabývat (např. statistika, komunikační strategie, vzdělávání státní správy v evropských záležitostech, zajištění oficiálních překladů legislativy ES do češtiny). Program vychází z problémů identifikovaných Evropskou komisí v jejím Posudku na ČR a dalších otázek, které mají pro přípravu ke vstupu ČR do EU význam. Na jeho vypracování se podílely všechny resorty.

Národní program pro rok 1998 byl uveden preambulí a dále rozčleněn do 26 kapitol vycházejících ze struktury kapitol Posudku Evropské komise a předpokládaných negociačních oblastí. Národní program byl však od počátku koncipován jako flexibilní dokument. Již při schválení jeho první verze na jaře 1998 proto zadala vláda vypracování jeho aktualizace, která byla přijata 17. května 1999. Ta navazuje na první verzi Národního programu přípravy na členství v EU z roku 1998 a dále specifikuje a konkretizuje v něm obsažené úkoly. Vychází ze Střednědobé hospodářské strategie integrace ČR do EU a plně zohledňuje dosavadní průběh a výsledky screeningu komunitární legislativy. Z tohoto hlediska je také plně vzájemně kompatibilní s legislativním plánem práce vlády ČR.

Národní program v aktualizované verzi 1999 obsahuje krátkodobé (t.j. pro rok 1999) a střednědobé (t.j. pro období 2000 - 2002) úkoly ČR v oblastech, ve kterých dosud nebylo dosaženo plné kompatibility s právními normami Evropských společenství, nebo uspokojivé efektivity fungování příslušných orgánů a institucí při provádění a vynucování plnění transponovaných právních norem. Mimo jiné obsahuje i představu o finančních nákladech plnění jednotlivých úkolů. Tyto ekonomické a rozpočtové dopady jsou předběžnými odhady zpracovanými jednotlivými ministerstvy a jinými ústředními orgány státní správy. Uvedené odhady budou dále postupně zpřesňovány, jak v souvislosti s přípravou jednotlivých politik a jejich institucionálního rámce, tak v závislosti na dopracovávání analýz a dopadových studií, jakož i v závislosti na uzavření procesu screeningu. Příprava střednědobé hospodářské strategie vstupu do EU a střednědobého rozpočtového výhledu do roku 2002 umožní prioritizaci jednotlivých politik v rámci rozpočtového omezení jednotlivých let; současně budou zpřesňovány možnosti spolufinancování i z dalších národních zdrojů.


Zdroje:
zpracováno s využitím materiálů MZV a publikací Celní úlevy v obchodě se zeměmi ES, Sagit 1992 a 1993
EUROskop

Upozornění k platnosti údajů:
Veškeré zde uvedené informace byly zpracovány na konci roku 2000 a zabývají se především vývojem EU, připomenutím historie - pouze do konce druhého tisíciletí.
Údaje nejsou aktualizovány!


Zpět na předchozí stránku (o úroveň výš)
Začátek stránky