Pokud se Vám text čte špatně, můžete si nastavit světlé pozadí stránky

Zeměkoule

Znamení zvěrokruhu

Váhy (23. 9. - 23. 10.)



Vládcem tohoto znamení je Venuše.

Převážná většina lidí narozených v tomto znamení je intelektuálně založená a žijí intenzivním citovým životem. Dokáží se radovat z každé maličkosti a dovedou se nadchnout i pro sebenepatrnější věci. Život dokáží vychutnávat plnými doušky, ale nikdy ne na úkor někoho druhého. Mají totiž neobyčejně vyvinutý smysl pro spravedlnost.

Jsou poctiví, pravdomluvní a neustále váží zda to či ono udělali správně a především zda někoho nepoškodili.

Většinou jsou to lidé dobří, snadno si získávající sympatie svého okolí, mají podobně jako Ryby velké soucítění s ostatními a jsou vždy připraveni a ochotni Vám pomoci. Jejich okolí je často využívá pro jejich jemnocit a až určité lidumilství.

Znak Vah Občas reagují netrpělivě a většinou u sebe nedokáží udržet peníze, protože pro ně nejsou podstatné.

Váhy žijí především svými ideály a snaží se je naplnit. Navzdory těmto ideálům dokáží žít v reálném světě a jsou ostatním oporou v životních nesnázích.

Manželství a rodina jsou pro ně důležité. Váhy nikdy nedokáží žít osamoceně. Často raději volí neuspokojivý manželský svazek než samotu. Jako životní partneři jsou neproblémoví. Dávají svému partnerovi dostatek svobody, jsou skromní, nenároční a často pozitivně vyladění.

Těší se dobrému zdraví a je jen málo nemocí kterým podléhají. Je to především určitá choulostivost ledvin a močového měchýře.

Slavné osobnosti ve znamení vah:
Brigitte Bardotová, Wiliam Faulkner, Mahátmá Gándhí, John Lennon, Franz Liszt, Oscar Wilde, Marcello Mastroianni, Eleanor Rooseveltová, George Gershwin.


Aplikace Podívejte se na vlastnosti Vah ve formě aplikace. Pokud můžete - doporučuji sound on - bude Vám k tomu hrát pěkná muzika -nebudete zklamáni! :-) (aplikace je zkomprimována Winzipem)

Další podobné aplikace jsou k dispozici na www.messagemates.com.

Tapetu (jako pozadí na Vaši pracovní plochu) s motivem znamení Vah můžete najít zde.



Znamení Vah z trochu jiného pohledu:



Živel: vzdušný
Kříž: kardinální
Zóna: druhá
Kvadrant: zralost
Hemisféra: severní, jižní


Mystérium Vah je mystériem
    formy.

Symbol Vah připomíná bránu, bránu, skrze níž nyní vstupujeme do druhé poloviny kruhu - Zvěrokruhu, do druhé poloviny kola života. Zde končí čas těch, kdo vytvářejí (znamení jižní) a začíná čas těch, kdo užívají toho, co bylo vytvořeno...

Váhy jsou první ze znameních severních. Sklizeň skončila, obilí bylo již umleto a nastává podzim - čas zklidnění, čas filozofování, čas konzervace a konzumace. Jestliže znamení Panny představuje proces rozemletí zrna v mouku, pak Váhy představují zpracování mouky - tedy pečení chleba a pečiva. Jednolitá, stejnorodá hmota v podobě mouky získává tvar, získává pevnou a konkrétní formu. Máme tedy před sebou určité množství mouky a vybíráme, jaký druh pečiva z něj upečeme, máme kus látky a vybíráme, jaké šaty z něj ušijeme....

Stejně tak čistá a nedotčená Panna se v tomto stadiu transformovala v ženu. V ženu - nevěstu, v ženu používanou k používání, v ženu, která zná svou cenu, která umí nabídnout a prodat své přednosti, v ženu manekýnku, v ženu loutku. Za svou líbivost a prodejnost však taková žena obvykle platí ztrátou "panenských" romantických ideálů, skromnosti a čistoty. Ano žena v této fázi už ví o mužích své, dobře zná jejich představy, kterým se s lehkostí přizpůsobuje. Podřídit se momentálně platným představám, o tom, jak má vypadat ideální žena, milenka, či manželka jí vskutku nečiní přílišné potíže - mění svou formu a své způsoby stejně lehce, jako se mění módní vlivy, společenské a politické systémy, všeobecně přijaté normy a pravidla. Vždyť Váhy představují druhé stadium vzdušného živlu - větry pasáty či monzuny, dující určitým směrem, v určitou dobu, na rozdíl od roztěkaných blíženeckých průvanů.

Mystérium Vah je mystériem
    vybírání,
    mystériem volby.

Co tedy ztrácí, a co naopak získává, žena - nevěsta, žena vdaná, žena "daná" muži na milost a nemilost? Jistě jde především o ztrátu ideálů, vždyť zároveň s přechodem na severní hemisféru končí i období mládí (Rak - Panna, 2l - 42 let) a nastává první fáze zralosti (42 - 49 let). Končí období mladistvého hledání, nastává čas bilancování, když jsme vskutku nuceni rozloučit se s mnohými představami a mnohými plány a podívat se na své možnosti mnohem realističtěji pod tlakem neúprosného faktoru času.

Čas bilancování, čas balancování...čas, kdy procházíme úzkou branou před níž je třeba leccos zanechat. Místo prince na bílém koni, očekává většinu Panen zcela reálný manžel, život v klášteře, v modlitbách a odříkání je zaměněn životem světským, životem v dostatku a v hojnosti. Vskutku, zrozenci ve Vahách málokdy trpí výrazným hmotným nedostatkem, na první pohled mohou tedy působit harmonicky, spokojeně a vyrovnaně - vždyť se světem a lidským kolektivem žijí na rozdíl od kritických a hašteřivých Panen v harmonii a shodě, jakoby s ním uzavřeli jakousi smlouvu s pevně stanovenými pravidly, která poslušně dodržují a jsou za to štědře odměňováni. Podle toho je rovněž můžeme dobře identifikovat - nenápadně, avšak vkusně oblečeni, vždy dokonale sladěné s okolím (ve zvířecí říši nejlépe vystihuje Váhy chameleón), vždy připraveni vyjít vstříc, domluvit se, málokdy ostře reagující, či otevřeně bojující za svůj názor. Jsou zkrátka na první pohled příjemní, estetičtí a voňaví jako čerstvě upečené pečivo, neodporující a poslušní jako věci pevných tvarů a forem.

Mystérium Vah je mystériem
    smlouvy,
    mystériem partnerství.

V současné, dosud ještě silně patriarchálně orientované společnosti je pro většinu žen okamžik sňatku, okamžik uzavření smlouvy o partnerství skutečnou tragédii - tragédii ztráty skutečné ženskosti, ženské duchovní podstaty...Jakoby okamžikem svatby, okamžikem, kdy vyvoleného muže pouští do svých bran, žena přijala i úděl, zformovaný v uplynulých tisíciletí, úděl ženy - předmětu, majetku...A stejně tak i muž jako by byl tím pádem odsouzen do role majitele tedy rovněž nucen hrát pevnou staletím zformovanou roli. Snad proto i v patriarchální společnosti vznikly kláštery, jakožto možnost úniku, i když poněkud nepřirozená. Na cestě duchovního rozvoje se téměř vždy potýkáme s těmito otázkami - jak se vyhnout zaprodanosti, prodejnosti, jak si uchovat vnitřní čistotu?

Vskutku, můžeme litovat nebohou pannu a její oběť, můžeme s vyhýbat manželství, můžeme praktikovat celibát, uchýlit se do kláštera, či naopak vést promiskuitní, nevázané vztahy - nijak tím neunikneme faktu, že čistota je od toho, aby byla poskvrněna, že hmota čeká na své využití, že muž a žena byli stvořeni ke společnému životu v páru, že pouze spojením dvou protikladů JANG a JIN, ducha a hmoty, života a smrti, vniká možnost projít branou, dostat se na další úroveň existence, na úroveň počátku DEN na úroveň svobody... Ano, přistoupíme-li na další úroveň hry a vstoupíme-li do manželství, ocitáme se za branou... za branou mezi mužem a ženou, mezi životem a smrtí - muž prochází branou ke své ženě, žena ke svému muži a nalézají jednotu. Alespoň na okamžik zjišťují, že žádná brána není, neboť brána je symbolem protikladů, které v okamžiku spojení mizí.

Ano, hra na manželství má velice tvrdá pravidla, snad proto, že jde o hru pro dva hráče, a málokterý pár ji do hraje až do samotného konce. Jednou z prvních nástrah, na které i většina manželských vztahů ztroskotává, je právě vlastnictví, proměna živého a individuálního partnera v mrtvý předmět... Už v tom okamžiku nastává smrt vztahu. Podřídíme-li se určitým představám o ideálním partnerovi, pak zcela zapomínáme na to, co skutečně chceme, a co vlastně skutečně chce náš partner. Vždyť brána je zároveň i zrcadlem, tvář partnera je i naší tváří - dívejme se do ní a tvořme, tvařme se přirozeně a partner bude vše opakovat, stejně tak jako i my opakujeme jeho gesta, chování slova...

Mystérium Vah je mystériem
    završení a uchování formy,
    mystériem konzervace.

Ano, ideály jsou určeny k tomu, aby byly realizovány, duch je určen k tomu, aby se materializoval v hmotě. Váhy mají na svých miskách navršenu rovnoměrně stejnou míru života i smrti, přičemž právě v tomto životním období (42 - 49 let) se poměr začíná obracet - života ubývá, přibývá smrti. Za zdánlivým poklidem a vyrovnaným vztahem k hmotě se tedy skrývá strach ze smrti, strach ze ztráty formy, úpěnlivá touha zastavit čas, zakonzervovat formu (odtud i onen příslovečný konzervatizmus Vah, viz Anglie) - ať už s pomocí plastických operací, či drahé kosmetiky...

Na této úrovni a v tomto období nabývá péče o hmotu těla i o hmotný majetek jako takový vrcholu. Snad proto, že jakékoliv umělecké dílo začíná umírat právě v okamžiku, kdy je dovedeno k určité dokonalosti, kdy je završeno, kdy už se nedá na něm nic změnit. Stejně tak i umírá partnerský vztah v okamžiku, kdy už se partneři nemají čím obohatit, což je samozřejmě pouze zdánlivé, neboť dokonalost, stejně tak jako harmonie jsou bez hranic. Je tu ovšem faktor času, který, pokud ho přijímáme, nás omezuje představou smrtelnosti, tedy i nutnosti zakončit dílo, dát mu pevnou formu a tvar.

Mystérium Vah je mystériem
    dualismu,
    mystériem spojení protikladů.

Vzpomeňme nyní Berana (znamení protikladné), přeplněného životem, vzpomeňme dítě v nejrannějším stadiu, dítě, odmítající přijmout čas, dítě, přeplněné vědomím nesmrtelnosti, dítě, přetékající čirým duchem - hravé, tvořivé, živoucí. Naproti tomu Váhy, bytosti zralé, dospělé, pevně zapojené do her na všeobecně přijatou realitu, dospělé se seriozním vztahem k životu, neztrácející čas zbytečným fantazírováním. Skutečně jde o dva protiklady, skutečně je mezi nimi tak velký rozdíl, a v čem tedy spočívá? Vždyť oba hrají, oba si hrají. Z vesmírného hlediska jsou dětské hry Berana mnohem serioznější - vždyť tvoří sebe sama, poznává svět a má nejblíže k Bohu, zatímco zdánlivě seriozní hry Vah jsou poněkud mrtvé, skutečné božské realitě značně vzdálené. Avšak uvědomíme-li si prostý a logický fakt, že vše božské se nenalézá ve skutečnosti ani nahoře, ani dole, ani nalevo, nýbrž uprostřed pak vidíme, že každé znamení má k Bohu stejně daleko a liší se pouze způsob, jakým se mu přibližuje, či naopak vzdaluje. Vždyť na co si nejraději hraje dítě, koho napodobuje, koho obdivuje? Dospělého! Dospělí naopak vymýšlejí hračky pro děti spíše pro svou potěchu, neboť děti mají největší radost, mohou-li si hrát se skutečnými předměty a přístroji, které používají dospělí. Ano, stejně jako Berani touží po serióznosti, tak si i Váhy chtějí bezstarostně hrát, ale nemohou - jsou příliš omezeni danými normami a pravidly chování, jejich pohyby, rozhovory a pravidelné rituály jakoby byly předem naprogramované, dovedené do konce, mrtvé. Proto hledají způsob, jak by si mohli hrát, jak udělat ze hry seriozní činnost.

Mystérium Vah je mystériem
    herectví,
    mystériem divadelního představení,
    mystériem dramaturgie.

Ano Váhy jsou rozenými herci, divadelníky, režiséry a dramatiky. Po znamení Lva se znovu dostává na řadu JANG počátek, po "jinovém" strádání nastal čas zábavy a hry. Zatímco "jižan" Lev je spíše hercem - klaunem, který improvizuje a sám si svůj scénář postupně vytváří, severní Váhy už nemusí nic vytvářet, pouze hrají svoji předepsanou svou roli, přesně podle předem daného scénáře. Jde o znamení prvního kříže, jehož představitelé žijí budoucností, připravují se na budoucnost a potřebují mít tedy před sebou i jakousi osnovu, cíl, či scénář, jak je tomu právě u Vah...I naše životy jako takové se zdánlivě odehrávají jako divadelní představení - záleží jen na tom, jakou mají podobu...

Zrozenci ve Vahách jsou dokonalými herci, kteří však často zapomínají na to, že pouze hrají, zapomínají si svou masku sejmout a ukázat svou skutečnou tvář. Zapomínají a nebo nechtějí - nechtějí, protože se bojí sebe sama, bojí se bilancování, bojí se zjištění, kolik času ztratili zbytečnými rozhovory "o módě, politice, o počasí", přízemními a povrchními zájmy, kolik možností a zážitků jim uniklo jen proto, že příliš dbali na formu, že se nedokázali chovat podle svých představ. Hrát roli zrozence ve Vahách, tedy není zdaleka jednoduché.Druhé mezi sebou smiřují, aniž by sami nalezli smíření, hrají pro druhé divadlo, aniž by mohli někomu odhalit svůj skutečný vnitřní svět... Těžko si umíme představit, jak trpí herec, kterého všichni znají, jen jako představitele určitých typizovaných rolí. Nalézáme-li se v blízkém kontaktu s Vahami, získáme-li jejich důvěru, pak můžeme s údivem sledovat, kterak jejich masky a nejrůznější vrstvy postupně opadávají. Snad proto, tolik potřebují partnera, snad proto se tolik bojí okamžiku, kdy zůstanou sami, kdy nebudou mít pro koho hrát....

Váhy jsou znamením vskutku nejpartnerštějším a proto i v partnerství nejvíce trpícím - ve skutečnosti totiž touží překonat strach, překonat svou nesamostatnost a být sami, sami se sebou, se svým vnitřním partnerem... Opět se vracíme k mystériu váhání a rozhodování... Být sám, nebo s partnerem, zůstat doma, nebo jít ven? Pozorujme sebe sama ve chvílích, kdy se rozhodujeme, představme se své ruce, jako misky vah, pohupující se střídavě nahoru a dolu - jsou to mučivé chvíle, kdy často máme pocit, jakoby na našem rozhodnutí záležel celý náš budoucí osud. Všimněme si však, co drží misky vah, bez čeho by se nemohly tak lehce pohupovat - je to stěžeň, je to páteř, je to čas...

Mystérium Vah je mystériem
    soudu,
    mystériem předsudku.

Ano, je to čas, který rozsoudí, je to čas, který nám pomáhá se rozhodnout, vyjít z dualismu pochybností a jednat. Vždyť dvě misky vah jsou úplně stejné, nalézající se na jedné úrovni, pouze jedna je nalevo, druhá napravo, stejně jako dvě poloviny těla - mužská a ženská. Život a smrt jsou jen dva stavy, dvě strany jedné mince a jsou mezi sebou natolik propojeny, že ve skutečnosti jde jen o jediné - o to, aby rozhodnutí bylo v co největším souladu s naším skutečným přáním, tedy s duchem, aby nešlo o ztrátu času... Na určité úrovni duchovního rozvoje zjišťujeme, že žádný čas ve skutečnosti neexistuje a nemáme tedy co ztrácet. Stejně tak zjistíme, že není ani přísný soudce, že jim jsme my sami, a nakonec, že stejně tak je tomu i s partnerským vztahem. Kdykoli soudíme druhé, nebo partnera, soudíme sami sebe a vybíráme-li si mezi dvěma partnery, vybíráme si pouze mezi dvěma podobami sebe sama...Sedm bran, sedm esoterických těl je vlastně i sedmi stadii očisty - stadium Vah tedy partnerství, či manželství, je v tomto kontextu je poslední z nich - nalezneme-li jednotu v partnerském vztahu, pak zmizí čas, zmizí protiklady a projdeme poslední branou do severní říše, do světa těch, kdo užívají stvořeného...

Mystérium Vah je mystériem
    tance,
    mystériem povznesení,
    mystériem elegance...

Váhy představují přechod z fyzického do éterického těla. Poté, kdy byla dobyta hmota, uzavřeny smlouvy, poté, kdy Popelka dokončila svou titěrnou dřinu a stala se princeznou, hledají se způsoby realizace éterického těla - a tím je právě nejspíše tanec, tedy schopnost maximálně využít a povznést tělo fyzické. Neohrabaná Panna se učí vznešeným způsobům, aby mohla vejít do království... Pouze tehdy, zvládneme-li a procítíme své éterické tělo, jsme schopni vejít do kontaktu s hmotným světem, který je však jen zdánlivě světem mrtvým a neduchovním. Vždyť přehlížíme-li předměty, jimiž jsme obklopeni, neumíme-li jim najít důstojné místo, pak stejný vztah máme i k lidem, tedy i k sobě, ke svému tělu, které je ve své podstatě pouze tím nejdokonalejším ze všech předmětů a snad proto také odsouzeno k smrti.

Mystérium Vah je mystériem
    harmonie,
    mystériem prolínání,
    mystériem spolupráce.

Kde nalezneme Váhy na svém těle? Je to zóna pasu, zóna půlení, zóna půlení na horizontální úrovni. Ano, tělo má podobu kříže, tělo má podobu vah! Právě tělo je na symbolické úrovni důkazem absolutní harmonie, ukázkou toho nejideálnějšího mírového soužití a spolupráce mezi jednotlivými částmi, obdivuhodné umělecké dílo, prolínání barev a tvarů v - tělo, jakožto ten nejdokonalejší předmět...Ano vždyť Váhy jsou z celého Zvěrokruhu jediným chladným a zdánlivě neživým předmětem, představují tedy znamení s nejvyšší koncentrací hmoty a nejnižší ducha.

Dále je tu další párový orgán - ledviny, dvě identické a více, či méně úspěšně spolupracující ledviny, dvě brány propouštějící a transformující tekutiny v moč, která už v prastarých kulturách byla nazývána "vodou života, nejzázračnějším a nejdokonalejším lékem a elixírem. I zde nalézáme výmluvnou symboliku - to, co považujeme za mrtvé, to co odsuzujeme a přehlížíme, či odhazujeme, čeho se chceme rychle zbavit, je ve skutečnosti tím nejživějším, co máme stále v sobě - neboť vše, co je kolem nás, je i v nás... Učme se tedy mrtvé naplňovat duchem, rozdýchávat a rozhýbávat tělo tancem. Vždyť tančíme-li se svým partnerem, připomínáme tanec protikladů, vyjadřujeme touhu po tom, aby se celý nás společný život stal tancem. Vždyť i tak prozaický orgán, jakým jsou ledviny, předvede čas od času malý "zázrak" - dvě ledviny, spojené dolními konci do tvaru podkovy, symbolu štěstí...


Pokud nejste příliš urážliví, tak se můžete podívat na "alternativní" charakteristiku Vašeho znamení. "Kdosi" mi takovou - možná trochu drsnou - "srandičku" poslal. ;-) Ale opravdu je to jen pro lidi, kteří si umí ze sebe udělat legraci!

Zpět na znamení zvěrokruhu
Začátek stránky

Valid HTML 4.0!